V současné době je ve finanční skupině Fio dokončován proces vytunelování Fio družstevní záložny. Vytunelováním se rozumí převod aktiv, klientů a jejich vkladů na jiný právní subjekt nazývaný Fio banka. Ta má formu akciové společnosti a tudíž se osvobozuje od pravidel daných zákonem č.87/1995 o spořitelních a úvěrních družstvech. Podobný postup byl použit při přeměně Harvardských fondů na Harvardský průmyslový holding. Majitelé podílových listů byli postaveni mimo mantinely zákona o investičních společnostech do role drobných akcionářů, nemajících na kontrolu nad jejich investicemi žádný vliv. Klienti budou fiem pod pohrůžkou neposkytování služeb v dosavadním rozsahu a zvyšováním poplatků přinuceni přejít k Fio bance. Tímto se vzdají právních jistot daným zákonem o spořitelních a úvěrních družstvech.

Rozběh Fio banky je podmíněn odšťavněním Fio družstevní záložny, která se stane základním kamenem obchodní politiky nové banky. O jak pevný základ se jedná, si lze domyslet pokud vezmeme v potaz následující fakta. Fio družstevní záložna nikdy neměla předpoklady pro získání bankovní licence, nikdy nesplňovala podmínky pro udělení bankovní licence od ČNB. A to je velice podstatné, bankovní licenci také nikdy nezískala, přestože o ni požádala. Tato licence byla udělena Fio burzovní společnosti a.s. Pro laika se může zdát tato drobnost zcela nepodstatná, Fio jako Fio, ale při bližším pohledu tomu tak není. Harvardské fondy také nebyly Harvardskou univerzitou, i kdyby ve vedení fondů sedělo 100 % harvardských akademiků. Tomu kdo celou kauzu sledoval, netřeba připomínat, že se vzniklým Harvardským průmyslovým holdingem, který přestal být investiční společností, se daly dělat už zcela jiné finanční operace. Podstatou tohoto článku je, upozornit na fakt, že zde dochází k obcházení právního řádu České republiky za účelem obohacení několika jedinců.

Vedení společnosti tají před klienty záložny fakt o budoucím zaměření Fio banky. Ta bude především bankou investiční, zaměřenou na operace s cennými papíry a investováním na kapitálových trzích. Největší zisky této finanční skupině vždy plynuly z burzovní společnosti. Gambleři* hrající si na burze, jsou nejsolventnější klientelou. Pokud u nich dojde k insolvenci, pak dochází na straně Fia k ještě větším ziskům. Jak je to možné? Jistě znáte všichni princip na kterém fungují zastavárny. U obchodníka s cennými papíry slouží jako zástava cenné papíry. Pokud hodnota zastavených cenných papírů klesne pod konkrétní procentuální mez, je cenný papír prodán a dluh klienta je celý či zčásti uhrazen. Pokud se hodnota cenného papíru drží či roste, hra pokračuje a šťastný klient platí úroky z úvěru na nákup cenných papírů. Dosavadním klientům záložny, se přechodem k Fio bance zpřístupní možnost, zůčastnit se burzovní hry o jejich peníze. Zde je potřeba připomenout, že přes družstevní záložnu nelze na rozdíl od banky obchodovat na burze. Pomocí derivátů zvaných futures, se tak klientům otevře možnost, nechat si konto vyluxovat na nulu. Futures je určitý druh sázky na budoucí vývoj ceny nějakého produktu, jímž může být zlato, ropa, burzovní index atd. Podle vývoje ceny podkladového aktiva se mění i cena futures. Nejzajímavějším na futures je však takzvaný pákový efekt. Klient prostřednictvím futures například zaplatí za 1 kg zlata 10 % ceny, tedy hodnotu rovnající se 100 gramům. Pokud cena zlata při spekulaci na růst vzroste o 10 %, pak má 100% zisk. No a pokud klesne o 10 %, pak má 100% ztrátu česky zvanou nic. To, že neznalý klient při růstu ceny tam ty peníze ještě nechá a při poklesu bude už pozdě je prodat, si každý domyslí.

*(Pojem „gambler“ se možná může zdát někomu drsný, jedná se však o termín mezi pracovníky Fia běžně užívaný)

Závěrem, chci poděkovat ústecké oblastní vedoucí paní Janě Moudré, za odbornou pomoc, kterou mi při psaní tohoto článku poskytla i za cenné informace z vnitřního dění ve Fiu. Byla to právě ona, kdo jako první upozornil na nekalé záměry vedení společnosti s družstevní záložnou Fio.